NIKARAGUA (9 dní)

                LEON (13. 2. - 15. 2. 2014) Po dlouhé a únavné cestě z Hondurasu odpočíváme v Leonu. Druhý den se jdeme podívat do katedrály a na vyhlídku, která je na střeše katedrály. Ze střechy je krásný výhled na město a okolí. Omrkneme místní trhy a Standa se nechává u místního holiče ostříhat za cca 40 CZK. V hostelu Big Foot si na druhý den objednáváme výlet na sopku Cerro Negro. Na výlet jedeme na korbě oranžového náklaďáku s partou teenagerů z různých koutů světa. Náklaďák po 50 min.  dojede až pod samotnou sopku, kde nás „vyklopí“ a nahoru již vyrážíme pěkně po svých s něčím připomínající snowboard pod rukou. Je to primárně tzv. boarding trip, takže každý vyfasuje oranžový obleček a board a jde se. Je to celkem nenáročný asi 1,5 hod. výstup, jen nám trošku fouká. Cestou nahoru jsou krásné výhledy. Cesta dolů je mnohem rychlejší :-). Já to seběhnu za pár minut zdokumentovat a Standa to s kotrmelci v oranžovém oblečku sjede za par vteřin (mám i video v soukromém archivu). Odpoledne se jedeme ještě podívat k Pacifiku na pláž a na západ slunce. Jo a taky se nám v hostelu Guardabarran podařilo konečně směnit belizské dolary, co nám zbyly, za USD.

                GRANADA (15. 2. - 18. 2. 2014) Po 2 dnech v Leonu vyrážíme s velkými batohy místním autobusem do Granady. Cesta trvala cca 3 hod. s přestupem v Managua (hlavním městě), kde nás málem v místním MHD ušlapali. V Granadě jsme se ubytovali v hostelu Panda Lodge, kousek od náměstí. Druhy den odpoledne si v jedné internetové kavárně přímo od majitele půjčujeme motorku a vyrážíme na průzkum okolí. Navštívili jsme sopku Masaya jednu z nejaktivnějších nikaragujských sopek. Její aktivní kráter mohutně kouřil a smrděl sírou (vznikla přibližně před 2500 lety). K jejímu vrcholu se dá dojet pohodlně autem po pěkné asfaltové silnici. Z parkoviště už je to jen kousek k druhému kráteru, který není aktivní a již zarůstá stromy. Prošli jsme se po okraji, ale nestihli jsme ho celý obejít, neb už bylo po zavírací době. Máme motorku a tak se jedeme ještě podívat dál do Pueblos Blancos. Zastavujeme v jedné vesničce u stánku s keramikou a povídáme si s malou holčičkou Rachel (8 let) a jejím bratrancem (6 let). No každý má hovořit se sobě rovným J. A celkem nám to i šlo.

            Další den máme ještě motorku a tak jsme se vydali do Rivas (cca 100 km z Granady) k Lago Nicaragua a k Pacifiku na pláž do San Juan del Sur (dalších cca 20 km z Rivas). Bohužel bylo dost větrno, tak jsme se ani nekoupali, jen se podívali a udělali pár fotek. Nad mořem se tyčí socha Krista (20,1 m). Z vyhlídky u sochy Krista je krásný výhled na oceán a město.

                ISLA OMETEPE (18. 2. - 21. 2. 2014) V roce 2010 byl celý ostrov vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Je tvořený dvěma vulkány (Concepción - nadmořská výška 1 610 m. n. m., na severovýchodě ostrova, příležitostně aktivní a Maderas - nadmořská výška 1394 m. n. m., na jihozápadě ostrova, není aktivní) na jezeře Nikaragua (8.157 m2). Rozloha ostrova je 276 km². Patří k největším ostrovům na světě, které leží na jezerech, zároveň je největším ostrovem vulkanického původu ležícím ve sladkovodní vodní ploše. Ostrov je přibližně 31 km dlouhý a 5 až 10 km široký. Jeho půdorys připomíná přesýpací hodiny.  Na ostrově žije přibližně 35 000 lidí.

             Přijíždíme z Granady do Rivas. Tentokráte chicken busem a z nádraží si bereme taxi do přístavu San Jorge, odkud jezdí lodě na Isla Ometepe, což byl náš další cíl. S taxikáři vždy smlouvejte i tak budete mít cenu vyšší než místní obyvatelé. Bohužel všude ve střední Americe platí: „jsi bílej, tak zaplať“ a min. dvojnásobek. Velkou lodí trvá cesta na ostrov cca 1 hod. a za pěkného počasí se dají dělat úžasné fotky sopek Concepción i Maderas. Přijíždíme do Moyogalpy, kde se velice levně ubytujeme v hospedaje v boční ulici za 10 USD/pokoj/noc.

             Následující den si půjčujeme motorku v místní půjčovně. Půjčovny tu jsou na každém rohu a mimo sezónu můžete celkem dobře vybírat. Chcete-li objet oba ostrovy je potřeba si půjčit terénní (crossovou) motorku s vyšším podvozkem, skútr vám tu taky půjčí, ale s ním to celé 100% neprojedete. Sjízdná cesta pro skútr končí před vesnicí Merida a pak už je jen cesta plná šutrů a výmolů. Vypadá jako vyschlé koryto divoké řeky. Kolem dokola jsou banánové plantáže, tu a tam nějaká vesnička a obydlené domky. Všude volně pobíhající prasata, slepice, koně, krávy. Člověk tu musí dávat pozor. Naše cesta začala na pláži Punta Jesús Maria. Dalš zastávkou je reservace Charco Verde – procházkou to za hodinku, hodinku a půl obejdete a pak se můžete zastavit na výborném jídle v hotelové restauraci u pláže. Vaří tam opravdu skvěle. Doporučuji určitě něco ochutnat!!! Poté pokračujeme na Playa Santo Domingo a Playa Santa Cruz. Následuje cca 3 hod. cesta okolo sopky Maderas, ze které máme „naklepaný“ zadek jak vídeňský řízek.

             Jako každé ráno na ostrově mě v 5 hod. vzbudí křik ptáků i dnes. No hrůza. Dnes máme volný den, odpočíváme, píšeme pohledy a hledáme místní pobočku pošty. Tu jsme našli v nenápadném domečku na konci vesnice vedle pekárny. Večer pozorujeme západ slunce v přístavu. Zítra odjíždíme do Kostariky.